125 výročí úmrtí
4. dubna 2025 si připomínáme 1 a čtvrt století od úmrtí významné osobnosti z rodinné větve Tonnerů - Emanuela Tonnera.
Připomeňme si nekrolog, který uvedl dobový tisk[1]
Náhlá nečekaná smrt přeťala v noci na středu dne 4. dubna život osobnosti typické nejen v pražské společnosti, ale celé české veřejnosti. Ředitel českoslovanské obchodní akademie Emanuel Tonner zemřel náhhle zachvácen srdeční křečí. Jméno tohoto pedagoga, politika a publicisty je známo každému, kdo jen poněkud si všímá veřejného života českého. Bylť Tonner jedním ze starých šedesátníků, kteří tehda v červáncích na úsvitě ústavního a politického životastáli v prvních bojových řadách, a jevil vždycky podivuhodnou křepkost i energii, která nezeslábla, ani když po pádu strany staročeské, jejíž byl bojovným representantem, se věnoval téměř výlučně ředitelství českoslovanské obchodní akademie. Zachoval si tyto vlastnosti až ke sklonku svého života, který tak neočekávaným způsobem byl přeťat...
Emanuel Tonner narodil se dne 25. prosince 1829 ve Zdíkově v bývalém kraji práchenském. Po skončení studií universitních věnoval se profesuře i působil od r. 1854 do r. 1856 v Haliči, odkudž vrátil se do Prahy, když jmenován byl profesorem na zřízené právě obchodní akademii. V ten čas také spadá první politický debut Tonnerův, který jako většina českých politiků a publicistů v tehdejší době pykal těžce za svou činnost. Pro politické smýšlení své zbaven byl svého úřadu na akademii. Působil potom na vyšší dívčí škole, odkudž později povolán znovu na obchodní akademii, a to přímo v její čelo, jako ředitel. V úřadě tomto setrval až do své smrti. Veřejnou činnost Tonnerovu rozděliti dlužno na dva směry: politický a literární. Jako politik byl činný od r. 1861, kdy zvolen za okres strakonický a horažďovický do zemského sněmu. R 1879 vstoupil s ostatními českými poslanci na říšskou radu. Co do politického creda byl Tonner tělem i duší Staročech, jedna z nejvýraznějších a nejbojovnějších hlav této politické strany. Posice její hájil až do poslední chvíle, a i tehda, když ze zákonodárných sborů zemského a říšského byla strana velikým převratem politickým vytlačena, hájil zásad své strany s respektuhodnou vytrvalostí a houževnatostí ve sboru obecních starších pražských, jehož byl velice horlivým členem. Neméně bohatá jest činnost Tonnerova jako publicisty. Řada velikých děl knižních pouze ukazuje na pilnou činnost jeho součastníkům, však ti, kteří znají minulost jeho, vědí že celé legiony článků a statí jeho jest roztroušeno po časopisech, jejichž byl spolupracovníkem. Jsou to zejména: "Lípa, slovanská", "Čas" dra. Krásy, pak "Nár. Listy". V těchto všech časopisech byl Tonner pilným spolupracovníkem. Když roku 1867 jednalo se o založení "Světozora", súčastnil se Tonner podniku toho radou i činnem i byl také po nějaký čas jeho redaktorem. Toho času také obžalován byl pro tiskový delikt a odsouzen na šest měsíců do vězení, kde obíral se studiem starých českých klasiků a zlaté doby české literatury, v kterémžto oboru získal vynikajících odborných vědomostí. Ze spisů, jež ve vězení překládal, jest spis Pavla Stránského "Res publica bohema". Mimo to přeložil Balbínovu "Obranu jazyka českého" a spis Hebernfeldův "Bellum bohemicum".
Vynikající byly také jeho vědomosti jako historika, a zejména byla to válka třicetiletá, její příčiny a následky, jež Tonner důkladně prostudoval. "Matice lidu" přinesla tolik svazků populárně psaných obrazů českých dějin. Obsáhlá byla činnost zesnulého. Byl jedním z oné gardy starých politiků, kteří jednou rukou zápasili politicky a druhou pomáhali budovati český kulturní život. V svém mládí byl Tonner rozhodným Liberálem, později stal se tuhým konservativcem. Svou povahou byl čiperný a veselý, miloval vtip a dovedl vtipně také mluviti, a jeho drobná typická postava se známou usmívavostí byla jedním z nejmarkantnějších zjevů české společnosti.
[1]Nekrolog ve Zlaté Praze, ročník 17/1899-1900, číslo 23, strana 276
